Informace o službě

Historie pečovatelské služby sahá do začátku obnovení činnosti Charity. Charita začala poskytovat zdravotně sociální služby od druhé poloviny roku 1991. V jejích službách působily zdravotní sestry a pečovatelky, které byly proškoleny v základních zdravotnických úkonech. Zázemí vedoucích pracovníků i pečovatelek bylo na Petrově. Od roku 1994 díky dotacím ministerstva zdravotnictví byla služba rozšířena o profesionální ošetřovatelskou službu, kterou začaly poskytovat zdravotní sestry. Z Petrova, prvního působiště, se přesunula služba na ul. Karlova 61. V roce 2003 vrátil Magistrát města Brna Diecézní charitě Brno objekt na ulici Žižkova 3, kde pečovatelská služba sídlí dodnes.

Do roku 2009 byla Charitní ošetřovatelská – pečovatelská služby jednou službou. V roce 2006 v souladu s novým zákonem o sociálních službách se pečovatelská služba registrovala jako samostatná sociální služba. Tím vznikly dvě zcela samostatné služby, Charitní pečovatelská služba (CHPS) a Charitní ošetřovatelská služba (CHOS). V roce 2014 se pečovatelská služba rozšířila na 14 pečovatelek a začala v ní působit také sociální pracovnice. V roce 2016 se služba rozšířila o další tři pečovatelky. 

Od roku 2018 má služba svou svatou patronku. Služba byla zasvěcena sv. Ritě. 

Poslání 

Posláním Charitní pečovatelské služby je poskytování sociální služby lidem se sníženou soběstačností v jejich domácnostech na území města Brna, aby mohli co nejdéle zůstávat ve svém domácím prostředí. 

Cílová skupina 

Službu poskytujeme lidem v nepříznivé sociální situaci, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. 

Cílem naší služby je klient, který  

  • zůstává ve svém domácím prostředí 
  • si rozvíjí nebo zachovává své schopnosti dle svých potřeb 
  • má zabezpečeny své základní potřeby tak, aby udržel dosavadní rodinné a společenské vazby 

Služba svou činnost poskytuje v souladu s Regionální kartou JMK a pokrývá tak všechny relevantní oblasti potřeb.

Více informací zde

Zásady služby 

  • Podpora samostatnosti a soběstačnosti klientů: vedeme a motivujeme klienta k zajišťování jeho potřeb především vlastními silami.  
  • Individuální přístup: klienti bydlí ve svých domácnostech, snažíme se přizpůsobit se jeho zvyklostem, životnímu rytmu a individuálním potřebám.  
  • Podpora přirozených sociálních vazeb: klient je podporován a motivován k udržování sociálních vztahů s rodinou a okolím (přátelé, sousedé, známí). Rodina je podporována v péči o své blízké. 
  • Respekt k právům, soukromí a jedinečnosti každého klienta 

Zdravotní péče v sociálních službách 

Většinu běžných (níže zmíněných) zdravotnických výkonů v domácnosti může a dokáže zajistit rodinný příslušník nebo jiná blízká osoba. V takovém případě se jedná o neformální poskytování zdravotní péče. V sociálních službách toto ale dělat nemůžeme.

Proč?

Pracovníci v sociálních službách, kteří o klienty pečují, nemohou provádět žádné zdravotní výkony, neboť nejsou zdravotnickými pracovníky podle zákona č. 96/2004 Sb. Pokud pracovník takový úkon provede, může dojít u klienta k poškození zdraví. Tím pracovník riskuje trestní odpovědnost, stejně tak jako poskytovatel služby (pokud se tak dělo s jeho vědomím nebo na jeho pokyn).

Co může být zdravotnickým výkonem?

  • podávání léků do úst (v jakékoliv formě - v tabletách, v sirupu, kapkách)
  • chystání lékovky
  • podávání stravy do PEGu
  • výměna sáčků u stomií
  • nastavení jednotek do inzulínového pera a aplikace inzulínu
  • měření glykémie, měření krevního tlaku
  • aplikace kapek nebo mastí do očí nebo nosu
  • aplikace čípku
  • bandážování nohou
  • ošetření a převaz dekubitů a jiných poranění (vyjma první pomoci)
  • odsávání hlenů
  • polohování (mimo běžný „pohyb“ na posteli)
  • rehabilitační cvičení

Jak tedy můžete postupovat?

Většinu zmíněných zdravotnických výkonů může provádět rodinný příslušník nebo jiná blízká osoba.

Pokud tyto výkony rodinný příslušník nebo blízká osoba zabezpečit nemůže, je třeba sjednat pro jejich provedení zdravotnického pracovníka, např. ze služeb domácí zdravotní péče. Na to je třeba předpis praktického lékaře, který může vypsat poukaz na provádění takového úkonu třeba právě sestrou z domácí zdravotní péče.