28. února 2022
Aktuality
Eva s lehkým mentálním postižením přišla do Chráněného bydlení sv. Michaela v roce 2018. Po pěti letech je natolik šikovná, že se stěhuje do městské garsonky. Je zase o něco samostatnější.
Starší činžovní dům v centru, výhled do zeleného dvora, prosluněný byt, útulno, čisto. Naproti jídelnímu stolu visí na stěně obrazy. Krajinka, zátiší a abstraktní malba. Autory jsou obyvatelé Chráněného bydlení sv. Michaela. Dva muži a žena. Občas sem za nimi dochází jejich osobní asistenti. Podporují je nejen doma, ale i při různém vyřizování ve městě.
„Chtěla jsem se naučit vařit a dělat další potřebné věci jako prát, nakupovat nebo si něco zařídit ve městě. Všechno se mi tu líbí,“ říká slečna Eva. A podařilo se. Přitom zvládnout praní v dnešní době moderních mašin s bohatou nabídkou programů není med. Evě pomáhal návod, který vyrobily s asistentkou a pověsily k pračce.
Eva má svůj vlastní pokoj, v kuchyni a obývacím pokoji se potkává se svými spolubydlícími. Jaké to je vůbec žít se dvěma muži? Jestlipak úklid nepřipadá častěji na Evu? „K tomu se nechci ani vyjadřovat,“ odpoví s humorem.
Doma je nejlíp
Domov, kde se cítí dobře a má tam svůj klid, je pro tmavovlásku důležitý. „Každý den chodím do práce, vždy na 4 hodiny. Většinou balíme do sáčků a krabiček nejrůznější věci, třeba pudřenky, kosmetiku, ale i šroubky. Nejradši jsem ale doma. U počítače. Také ráda chodím ven na vycházky. Jen už nevím, kde se tu mám dál procházet,“ říká. A protože udělala za posledních pět let další pokrok, bude se brzy procházet a poznávat okolí svého nového domova. Stěhuje se totiž do městské garsonky, kde bude bydlet sama. „Pokoj bych chtěla mít v černé a bílé, kuchyň barevnější. Hodil by se mi designér, který by poradil, jak barvy kombinovat, aby to všechno ladilo. Ale máme před sebou ještě spoustu práce. Vyvstaly tam totiž další drobné opravy,“ dodává Eva.
Její osobní asistentka přikyvuje. V novém bytě se nyní opravují kamna, také je třeba vyřešit opravu jednoho okna. „Nejtěžší ale bylo nové bydlení sehnat. Hledaly jsme je s Evou rok. Na bytovém odboru jsme vyřídily vše potřebné a poté jsme chodily na vypsané prohlídky volných městských bytů. Když se Evě byt zamlouval, následovalo podání žádosti na úřad. Párkrát jsem ji tam doprovodila, pak už si vše vyřizovala sama. A nyní má byt jistý, a dokonce i na bezpečném místě, což je důležité,“ pousměje se asistentka Natálie Knopová.
Po přestěhování se Eva s asistentkami ze sv. Michaela rozloučí. Jejich pomoc totiž navazuje na službu chráněného bydlení. „Našli jsme ale Evě jinou asistenční službu, takže se bude dál mít o koho opřít,“ podotýká Natálie Knopová. Navíc nový byt se nachází blízko chráněného bydlení, takže se může se svými spolubydlícími dál navštěvovat.
Do Chráněného bydlení sv. Michaela míří lidé s mentálním postižením. Právě proto, aby se osamostatnili, přičemž mnozí se tam stěhují od rodičů. Chráněné bydlení má více adres - v jednom domě klienty podporují asistenti celý den, do jiného za nimi občas docházejí nebo je doprovázejí v terénu. „Ideální by bylo, kdyby se časem všichni klienti zcela osamostatnili. To se však nestává často. S mnohými společně pracujeme na tom, aby udrželi dovednosti a schopnosti, které se naučili. I to je pro klienty jistě velkým přínosem. Jsou totiž nezávislejší a také mají podporu při začleňování do společnosti,“ míní Natálie Knopová.