6. října 2025 Koláč pro hospic v Brně

Tradice s vůní povidel na půdě VUT v Brně

Sladké koláče, stovka nadšených studentů i zaměstnanců a péče o nevyléčitelně nemocné. Mohlo by se zdát, že tyto tři věci nemají na první pohled nic společného, ale to by byl omyl. Již po páté se brněnské Vysoké učení technické připojuje k podzimní sbírce Koláč pro hospic, aktivně motivuje své  studenty a zaměstnance k sounáležitosti a společenské odpovědnosti v rámci jihomoravského regionu.

 Iniciátory spolupráce byli kancléř Kamil Gregorek a paní Lenka Kocová. Díky jejich nadšení a ochotě pomáhat se stala tato spolupráce již tradicí, která by se neobešla bez velkého nasazení pekařů z Kolejí a menz VUT. Dva pekaři v noci před samotnou akcí promění mouku, tvaroh a povidla v 1500 vynikajících koláčů. Dobrovolníci z Vysokého učení technického je budou za dobrovolný příspěvek nabízet na celkem 5 stáncích, které se objeví ve středu 8. října v areálu univerzity.

Vysoké učení technické v Brně podporou Koláče pro hospic naplňuje význam tzv. třetí role univerzity, která, kromě vzdělávání a výzkumu, podporuje také společensky odpovědné události v regionu. To potvrzují i slova Hany Odstrčilové, která se sbírky pravidelně účastní jako dobrovolnice na stánku u budovy Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií: „Těší mne, že se VUT zapojuje do charitativní činnosti, protože i to na vysoké školy patří. Já jsem se rozhodla do této akce aktivně zapojit, protože tím mohu přispět jak dobré věci, na kterou se sbírka pořádá, tak i povědomí našich studentů, že charita k životu patří. Nejsme jen vzdělávací a vědecká instituce, ale komunita lidí, kteří se zajímají o celospolečenské dění a často mají i dobré srdce. Podobné akce podle mne také posilují pocit sounáležitosti a jsou příležitostí pro jiné než čistě pracovní setkávání.“

S názorem Hany Odstrčilové souhlasí také další dobrovolnice, Alžběta Rašková. A jak ona sama vnímá podzimní sbírku? „Jsem moc ráda, že můžu být touto malou měrou součástí něčeho velice smysluplného a záslužného a hluboce smekám před těmi, kteří jsou nápomocni a k dispozici potřebným v rámci své profese i mimo ni - děkuji jim moc za  to, že jsou, za jejich bezesporu záslužnou, potřebnou, obětavou, namáhavou práci a přeji jim pevné zdraví, hodně sil a v rámci možností krásné a silné setkání s těmi, kterým do nelehkých chvil vnášejí světlo, pohlazení, naději, pocit bezpečí. “

Během sbírky dobrovolníci na stáncích mohou zažít různá zajímavá setkání. A na co nejraději vzpomíná Hana Odstrčilová? „Ráda vzpomínám na některé studenty, kteří přispívají i ze svých omezených rozpočtů. Jeden student si například musel nejprve spočítat, aby mu zbylo na cestu domů, než se rozhodl, kolik přispěje. To je opravdu milý zážitek.“