14. dubna 2026
Přečtěte si články o naší péči v praxi
Za vše si můžou sami. A určitě jim to tak vyhovuje. To jsou nejčastějších předsudky o lidech bez domova, se kterými se setkává Lucie, sociální pracovnice z Terénní služby sv. Františka. Ta působí v brněnské Charitě od roku 2023, na začátku v terénním týmu a později v projektu zaměřeném na zabydlování a prevenci bezdomovectví.
Práce v neziskové organizaci byla vždy jejím přáním. Pro brněnskou Charitu se rozhodla v průběhu studia, kdy docházela na praxi do Denního centra pro lidi bez domova. „Přišla mi tu vždy velmi přátelská a příjemná atmosféra a bavila mě spolupráce jak s kolegy, tak i s klienty,“ vzpomíná na první setkání s charitními službami sama Lucie. A proč právě lidé bez domova? S výběrem cílové skupiny neváhala ani minutu od okamžiku, kdy se rozhodla pro práci v sociálních službách. „Přijde mi, že ostatní znevýhodněné skupiny jsou v rámci společnosti vnímány úplně z jiného pohledu a u lidí bez domova se spíše řeší, jak se jich zbavit a odsunout je na co nejmíň viditelné místo, než jak jim pomoci. Současně jsem přesvědčená, že si každý zaslouží druhou šanci, ať už je příčina jeho situace jakákoli,“ uvádí důvody, které ji přivedly k práci s lidmi bez domova.
Luciina práce je rozmanitá a každý den může vypadat jinak. Ona a její kolegové pomáhají lidem zabezpečit jejich základní životní potřeby a snaží se jim pomoci postavit se na vlastní nohy. Poskytují info k tomu, kde se může člověk najíst, osprchovat nebo zajistit čisté oblečení. Pomáhají s vyřízením dokladů, financí na živobytí a bydlení prostřednictvím dávek, hledáním práce a bydlení, poskytují doprovody k lékařům a na úřady vč. případné další komunikace s nimi. V případě prevence bezdomovectví často komunikují s majiteli bytů a snaží se klientům pomoci s udržením bydlení a tím předcházet skončení na ulici, pokud vystěhování již zabránit nelze, řeší následné ubytování. „Nejčastěji s klienty řešíme dávky a bydlení. Často mají klienti zájem svoji situaci změnit, zorientovat se v dávkovém systému je pro ně ale příliš složité, a tak potřebují pomoc s praktickým řešením a podporu v rámci jednání s úřady,“ vysvětluje Lucie.
A jaké neobvyklé situace ve své práci řeší? Co jí hází pomyslně klacky pod nohy? Kupříkladu, že systém nemyslí na osoby s více problémy dohromady, a poté není možné člověka kamkoli umístit. To je například klient bez domova se závažným duševním onemocněním, které ale není v akutní fázi, tudíž nelze zajistit hospitalizaci, současně ale kvůli absenci medikace není možné umístění do jakékoli sociální služby.
A co je pro Lucii největší motivací? „Nejvíc mě těší, když jdou vidět výsledky naší práce. S každým klientem je možný jiný posun a často je potřeba radovat se i z maličkostí, ale když se podívám na několik případů, kdy jsme poznali člověka žijícího na ulici a teď je dlouhodobě v bytě, kde se postupně učí stále novým dovednostem a naši službu už téměř nepotřebuje, mám z toho opravdu velkou radost. A samozřejmě mě těší i vděk klientů, kdy naší podporu nevnímají jako samozřejmost,“ dodává s úsměvem na závěr.
