„Snažíme se, aby každý člověk, kterého navštěvujeme, mohl zůstat co nejdéle doma ve svém přirozeném prostředí, udržel si vztahy
s vnějším světem, s okolím, se sousedy, s přáteli,“ říká Petra Kuchtíková, vedoucí Charitní pečovatelské služby. Její tým se v Brně
stará o sto lidí. Někoho navštěvují pečovatelky jednou za den, někoho i častěji. Pomáhají lidem s oblékáním, s hygienou, s jídlem.
Jak rozsáhlá může být vaše pomoc?
Vše se odvíjí od toho, co člověk potřebuje. K některým lidem chodíme ráno, v poledne i večer, každý den v týdnu. Pokud je péče rozsáhlá, je nezbytné, aby spolupracovala rodina. I když blízcí bydlí daleko, mohou být pro nás partnery a vyřídit spoustu věcí. Nejčastěji se na nás obracejí rodiny, kterým se vrací někdo blízký z nemocnice a je upoutaný na lůžku. Pro rodiny je to nová a hodně těžká životní situace.
S čím konkrétně lidem pomáháte?
Soustředíme se hlavně na člověka samotného a na to, s čím potřebuje pomoci při péči o sebe sama. Je důležité, aby, pokud to jen trochu jde, zapojil co nejvíce vlastních sil. Pečovatelka mu dopomáhá až ve chvíli, kdy jeho síly nestačí. Lidem tedy pomáháme s péčí o tělo, s jídlem, s oblékáním. Učíme je také, jak si mohou objednávat dovážku jídla, nákupy nebo úklid. Díky tomu zůstávají více v kontaktu s okolním světem. My tyto služby nenahrazujeme. Důležité je také říci, že nejsme zdravotníci, neděláme tedy zdravotní úkony, a to ani ty, které jinak běžně rodina sama zajistí, jako je podání léků, aplikace inzulínu nebo změření krevního tlaku.
V dnešní době, kdy je mnohem více lidí ve vysokém věku doma, je tato péče náročnější, jak fyzicky, tak i psychicky. Všech dvacet
pečovatelek v mém týmu dělá tuto práci srdcem, snaží se lidi vyslechnout, povzbudit, vytvořit příjemnou nejrůznějších domácností, setkávají se s odlišnými zvyklostmi i vybavením obydlí. Staráme se také o lidi s různými problémy, například s demencí nebo
psychickými nemocemi. S každou situací si pečovatelky v terénu musí umět poradit, mají samozřejmě stálou podporu na telefonu. Jejich vložená energie a úsilí se jim vrací v podobě velkého ocenění, které od lidí dostávají.
Jak probíhá zahájení péče u nového člověka?
Nejprve jeho domácnost navštívím, zjistím sociální situaci, jeho potřeby a také přání a požadavky. Výsledná dohoda musí odpovídat také tomu, co nám umožňuje vyhláška. Pokud máme volnou kapacitu a můžeme uzavřít další smlouvu, pečovatelky mohou začít s návštěvami. Vždy ale platí to, že pečovatelskou službu si člověk musí přát sám. Není možné, aby mu ji objednal někdo jiný, aniž by
s tím souhlasil. Člověku, který o pečovatelské službě uvažuje, sdělíme všechny důležité informace a seznámíme ho s tím, jak
by vše probíhalo. Můžeme mu také pomoci vyřídit příspěvek na péči, který pak použije na úhradu služby. Pečovatelská služba nyní stojí 165 korun za hodinu péče. Vyřízení příspěvku sice nějakou dobu trvá, pokud se ale prokáže, že na něj má člověk nárok,
dostane jej zpětně.
Dokáží lidé odhadnout, kdy už se bez pečovatelské služby neobejdou?
Stává se, že rodina chce být připravena a objednává službu s předstihem, například ve chvíli, kdy se má vrátit babička z nemocnice. V takovém případě se blízkým snažíme vysvětlit, aby počkali dva dny, až bude zřejmé, co babička dokáže sama a co bude potřebovat od nás. V den převozu z nemocnice je člověk unavený, v domácím prostředí většinou po pár dnech pookřeje. Z původní představy denní péče tak nakonec může být návštěva jednou týdně. Někdy je náročné ukočírovat emoce lidí v tíživé situaci. Vnímám, že je důležité vše důkladně vysvětlit a blízké podpořit, i když je to nejprve jen po telefonu. Stává se ale také, že se nám lidé
hlásí o pečovatelskou službu příliš pozdě, kdy už by měli být spíše hospitalizovaní nebo pobývat v domově pro seniory. Stáří má spoustu úskalí, lidé například nemají pocit žízně nebo mají sklon k jednostranné stravě. To vše má pak následky, kterým by se dalo včasnou péčí předcházet. Například lidé, kterým je přes 90 let zvládají být sami doma, ale pečovat o sebe je velmi vyčerpává.
„Málokdo ví, že pečovatelská služba není jen pro seniory, staráme se také o mladší lidi i děti, pokud mají například nějaké postižení. Pomáháme jim v jejich domácím prostředí nebo je doprovázíme do stacionáře.“
Petra Kuchtíková, koordinátorka Charitní pečovatelské služby sv. Rity