Jindra se vyrovnal s paranoidní schizofrenií, odrazil se ode dna, napsal knihu a teď se dělí o své zkušenosti s lidmi s duševním onemocněním. Podobně je na tom Hana se schizoafektivní poruchou. Zvládla deprese, mánie i paranoiu. Změnila práci a dělá, co ji baví – pomáhá druhým. Oba tito peer konzultanti působí v brněnském centru Celsuz. Poslední týdny navíc navštěvují střední školy s přednáškami. „O přednášky je velký zájem, jen od března do konce května máme na seznamu 9 přednášek u 3 různých škol. A v září plánujeme další,“ podotýká Karolína Pycunová z Celsuzu, která přednášky koordinuje a konzultanty na ně doprovází.
Přednášky s peer konzultanty Celsuzu jsou součástí zahraničního programu Blázníš? Noa! „Šíříme osvětu o duševních nemocech, aby lidé vůči takto nemocným neměli předsudky. Dospívající se třeba dozví, jak s duševně nemocným člověkem mluvit, jak mu pomoct. Podporujeme ale i přímo duševně nemocné. Vysvětlujeme jim, že neselhali, že nejsou špatní. Je třeba je motivovat, aby se nebáli říct si o pomoc,“ říká Karolína Pycunová s tím, že když člověk prožívá náročnou situaci, může anonymně zavolat na telefonní linky první psychické pomoci. Další pomoc najde na chatech nebo v mobilním telefonu v aplikaci Nepanikař.
V noci zazvoní spolužák. Je zmatený, rozhozený…
Přednášky peer konzultantů Celsuzu mladé baví. Studenti si vyslechnou životní příběh konzultanta, podělí se o své zkušenosti, mohou se poradit a také se zapojí do skupinové aktivity, kdy si vyzkouší, jak se zachovat v krizové situaci. Třeba, když v noci u nich doma zazvoní spolužák. Je zmatený, rozhozený. Co dělat? „Většina studentů to intuitivně věděla, což nás příjemně překvapilo. Na člověka, který upadne do podobné krize, je třeba mluvit pomalu, nebát se ho, pozvat ho dovnitř, usadit…“ pokračuje Karolína Pycunová.
Někteří studenti už zkušenost mají a mluví o ní nahlas. Další ji vepíší do zpětné vazby. Na Jindru a Hanu se obrátili i studenti, kteří sami mají potíže. „Také na jiných studentech je vidět, že se jich téma dotýká. Mívají při přednášce slzy v očích, možná mají také zkušenost,“ dodává Karolína.
Studenti volají po psychohygieně
Důležité je při přednášce vytvořit bezpečný prostor. Ve třídě si studenti s pracovníky Celsuzu sednou na židlích do kruhu. Co tam zazní, nesmí se dostat ven. A začne sdílení zkušeností, příběhů… „Studenty to vtáhne a bývají otevření. Třeba na jednom gymnáziu se cítili přetížení a ptali se, proč nemají v osnovách předmět, který by je naučil psychohygieně. Cítili velký tlak a potřebu pomoci,“ doplňuje Karolína Pycunová. Podle ní je prevence duševních onemocnění důležitá, také ona doufá, že se brzy toto téma dostane do školních osnov.
Centrum pro lidi sociálně znevýhodněné - CELSUZ je zařízením Diecézní charity Brno. Pomáhá lidem s duševním onemocněním a dalším ohroženým skupinám, například lidem v krizové situaci, lidem bez přístřeší, zadluženým či cizincům.