3. května 2023
Aktuality
Tři typy chráněného bydlení a denní stacionář – to jsou zařízení, díky kterým dokáže Charita nabídnout pomoc lidem s různými stupni mentálního i duševního postižení. Od lehčích postižení, až po ta těžká, kdy klienti potřebují neustálou pomoc a přítomnost dalšího člověka. Jak tato zařízení fungují? Jak se daří pomáhat klientům? Na to jsme se ptali vedoucího Služeb pro osoby s postižením Diecézní charity Brno, Petra Čevelíka.
Petře, vy máte za sebou téměř 20 let profesních zkušeností, kdy jste si prošel nejrůznějšími pozicemi při práci s lidmi s mentálním postižením. Víte tedy z vlastní zkušenosti, jaká podpora může být klientům prospěšná a jak by zařízení mělo fungovat. Co je tedy hlavním posláním chráněného bydlení?
Chráněné bydlení dokáže lidi s postižením dostat v rámci možností do společnosti, do aktivního dění. Pomáháme jim, aby mohli žít tam, kde žijí ostatní a žít co nejvíce tak, jako žijí ostatní. V minulosti byli tito lidé odsouvání na okraj, mimo oči veřejnosti. To, že má člověk nějaké postižení, ale neznamená, že nedokáže žít svůj život. On k tomu jen potřebuje někoho, kdo mu dopomůže v tom, co nezvládá. Spousta lidí s postižením dokáže vykonávat nějakou práci, postarat se o sebe, umí si uvařit a mají stejné potřeby a stejné prožívání jako kdokoliv jiný. Jdou na nákup, na procházku, nebo se pobavit mezi lidi. Měli by tedy mít možnost rozhodovat o svém životě a žít ho podle svých představ a schopností.
Charita má v Brně tři chráněná bydlení – Chráněné bydlení sv. Michaela, Chráněné bydlení sv. Gabriela a Chráněné bydlení sv. Anežky. Jak se od sebe tato zařízení liší?
Pokud bychom měli pouze jedno velké chráněné bydlení, vzdálili bychom se přirozenému prostředí a přirozenému fungování života. Takto můžeme odstupňovat bydlení podle toho, jak náročnou péči klienti potřebují a do jaké míry mohou fungovat samostatně. V Chráněném bydlení sv. Gabriela máme klienty s těžkým velmi těžkým postižením, někdy v kombinaci s autismem a dalšími komplikacemi a handicapy. V Chráněném bydlení sv. Michaela bydlí v několika objektech lidé se středně těžkým až velmi lehkým postižením. Chráněné bydlení sv. Anežky je určeno pro lidi s mentálním postižením i duševním onemocněním, a to převážně v lehčí formě. Tito lidé jsou hodně samostatní a potřebují pomoci spíše ve složitějších situacích, jako je například návštěva lékaře, hospodaření s financemi, a podobně.
Pro zdravého člověka není úplně snadné si představit, jak ovlivní život lehčí forma a jak těžká forma mentálního postižení? Můžete přiblížit, s čím se vaši klienti potýkají?
Mentální postižení není pouhý úbytek IQ, jak se někdy chybně může jevit, ale postihuje celou osobnost člověka, včetně emocí, plánování, abstraktního myšlení, procesu učení nebo procesu zobecňování. Člověk s lehčím postižením je tedy schopen dělat běžné úkony v životě, ale může mít postiženu například stránku plánování. Není si schopen naplánovat finance, nebo sladit návštěvu lékaře na další týden s dalšími aktivitami. Pak stačí mírná dopomoc, kdy mu pomůžeme tuto dovednost doplnit. U těžkého postižení bývá zasažena sebeobsluha a běžné fungování. Tito lidé často potřebují pomoci s výběrem vhodného oblečení, aby jim například nebyla zima. Nemusí zvládnout koordinaci více činností, které vyžadují pozornost, jako je třeba příprava jídla. Lidé s těžkým postižením už sami nezvládnou skoro nic. Pomáháme jim proto s celým denním režimem, aby věděli, kdy už je čas vstávat nebo čas jíst, potřebují pomoci s hygienou, s nákupem. Oni sami se dokážou podílet například na vkládání zboží do nákupního košíku, nebo zvládnou vysypat suroviny do hrnce. To ostatní už musí udělat pracovník. Ale mentální postižení je velmi, velmi individuální záležitost a dva lidé se stejným stupněm postižení mohou fungovat dosti odlišně.
Od míry postižení se samozřejmě odvíjí i rozsah podpory našich pracovníků. U těžce postižených klientů hovoříme spíše o péči, kdy se pracovník od klienta nemůže někdy vzdálit ani na minutu, u lehčích případů pracovník klienta spíše doprovází, vede s ním rozhovor a pomáhá mu vytvářet návyky – toto je už jen podpora. Proto se také počet pracovníků v jednotlivých zařízeních liší.
Součástí vašich služeb je také denní stacionář Effeta. Pro jaké klienty toto zařízení slouží a jak funguje?
Někteří lidé získají po ukončení školní docházky práci v chráněné dílně, někteří jsou v ústavním zařízení, ale mnoho jich zůstává doma. A pokud mají rodiče v aktivním věku, jsou doma sami, což není ideální, nebo je to zkrátka nemožné. Denní stacionář nabízí možnost aktivního pobytu, má svůj vnitřní program a strukturu. Jeho cílem je pomáhat klientům rozvíjet či udržovat jejich schopnosti, které nabyli, jako je třeba psaní nebo čtení, pokud je zvládají, motorické schopnosti, sociální dovednosti a další. Pokud se tyto dovednosti neudržují, snadno vyhasnou.
Znamená to, že stacionář nabízí konkrétní program, nebo se činnost přizpůsobuje klientům?
Každý klient je úplně jiný, a proto vycházíme z jeho potřeb. Effeta je poměrně velké zařízení, ale je vnitřně strukturováno na mnoho malých skupin a dílen. U někoho se tak můžeme zaměřit na motoriku, u jiného zase na čtení, nebo rozvoj kreativity. Snažíme se také klientům umožnit sociální interakci. Převažují u nás lidé s těžším až těžkým postižením, v tom je Effeta oproti většině stacionářů v Brně unikátní. Jsme schopni obsáhnout i péči o lidi s kombinovaným postižením, autismem, atd. Je to náročnější, ale personál Effety tohle všechno zvládá.
Co považujete za největší úspěchy uplynulého roku?
Událo se mnoho. Podařilo se udržet chod zařízení i s ohledem na zdražování energií, a to hlavně díky financím ze strany státu a úsporným opatřením. Daří se nám nacházet kvalitní a motivované pracovníky. Nemalé prostředky vyžaduje také údržba objektů. Dokončili jsme rekonstrukci kotelny, která po 22 letech provozu došla na hranu životnosti.
Pokud jde o klienty, našli bychom spoustu drobných úspěchů přímo v jejich individuálních plánech a záznamech. Některé úspěchy se mohou zdát úsměvné, avšak pro samotného klienta znamenají mnoho. Od včasného vstávání, přes samostatný nákup, přípravu jídla, překonání nejrůznějších strachů, zdárné uspoření financí. Někdy je velkým úspěchem i udržení úrovně určitých schopností.
Postupně také dolaďujeme činnosti v našem nejmladším chráněném bydlení pro lidi s těžkým postižením, Chráněném bydlení sv. Gabriela. Část domu slouží k bydlení a část pro denní činnosti tzv. dílny. Hledáme cesty, jak klientům nabídnout smysluplné činnosti, které pro ně budou prospěšné a budou je i bavit. Celé portfolio proto neustále rozvíjíme, doplňujeme a snažíme se o jeho profesionalizaci.