Od roku 2009 v rámci Diecézní charity Brno společně s divadlem Atelier pořádáme integrační workshopy divadelních improvizací, kde si formou divadla improvizace mohou uživatelé zkoušet modelové situace, které je potkávají např. na úřadech, u lékaře nebo při výběrových řízeních.

Jelikož je pro naše uživatele důležitý integrační prvek workshopů, přicházejí sem za nimi známí, jejich kamarádi, blízcí z rodiny a další okruh lidí napříč spektrem různých poskytovatelů sociálních služeb.

Od října 2014 s příchodem Markéty Zelené, která nasbírala zkušenosti s divadlem utlačovaných na různých mezinárodních workshopech a zaměřovala se na toto téma také ve své diplomové práci, začínáme s další novou formou aktivizačních činností pro naše uživatele. Klienti azylového domu, nízkoprahového denního centra a noclehárny pro lidi bez domova na zkouškách našeho divadla vypráví opravdové příběhy. Dle postupů divadla utlačovaných je prioritou, aby aktéři přinášeli své zkušenosti, návrhy, náměty a svá životní témata, která se týkají reálných konfliktních situací z jejich života, s kterými si neví rady a pro které hledají řešení.

Jednotlivé scény představení vznikají tak, že si hlavní hrdina svého příběhu na zkoušce postaví obraz-artefakt své zkušenosti, ze kterého poté nadále vycházíme. Hlavní hrdina se tak stává režisérem své prožité situace, kolegové jsou mu herci-figuranty k dotvoření obrazu. Takto vznikaly všechny jednotlivé obrazy, které byly formovány do interaktivního divadelního tvaru.

Ústřední postava všech obrazů prochází takto postupně sestaveným labyrintem světa, na rozdíl od Komenského však bez růžových brýlí. Sledujeme hrdinku Pavlu či hrdinu Pavla, jak se postupně dostává od útěku z domova, přes ne zrovna extrémně závažné provinění - protizákonné kouření na zastávce, ke snaze najít po delší době na ulici práci se záznamem v rejstříku trestů, což se mu daří jen s pomocí vypočítavého majitele pily. Musí putovat dále, jelikož mu končí smlouva na Azylovém domě a o sociálním bydlení se mu může jen zdát, jako takové totiž vůbec nefunguje. Nakonec se ozývají staré resty z doby minulé, dluhy, peníze, neuhrazené nájmy, není jiného východiska než?.......

Ale neprozrazujme. Ostatně na premiéře představení, kterým zahájila Diecézní charita Brno další etapu diskuse nad fenoménem bezdomovectví ve čtvrtek 28.5.2015 v Centru pro lidi bez domova na Bratislavské 58, jsme se mohli přesvědčit, že lze nalézt mnohé strategie v tíživých situacích, které nemusí vždy vyznít tak beznadějně, a že lze i v těžkých životních situacích nalézt možná řešení. U nás nejsou diváci jen pasivními příjemci příběhu, ale vždy i jeho aktivními spolutvůrci, což vychází z interaktivní techniky divadla fórum.

Herci - uživatelé našich služeb opět vstupují do dalších nových aktivizačních činností a tráví tak efektivně svůj čas. Prioritou našich služeb pro lidi bez domova totiž je a vždy bude hledat další nové formy, způsoby a strategie, jak být na své životní pouti aktivním účastníkem.

Článek byl uveřejněn v časopise Nový prostor.