14. března 2025
Aktuality
Autonehoda v mladém věku a měsíc strávený na lůžku. Čas k přemýšlení a srovnání priorit. Uvědomit si, co je opravdu důležité a jak naložit s volným časem. Taková byla cesta Marušky k dobrovolnictví v Domově sv. Markéty. Co jí čas strávený s dětmi za léta přinesl? Jakým výzvám čelila? Jaká specifika práce s dětmi obnáší?
„Asi rok před tím, než jsem začala chodit do Domova svaté Markéty, jsem měla autonehodu, kdy jsem skončila ve stavu, kdy jsem měsíc nemohla chodit, což člověka tak nějak přiměje přemýšlet nad tím, co je podstatné, a mně po nástupu na střední školu připadalo, že mnohdy se kolem mě řeší samé blbosti a neděje se nic smysluplného,“ vzpomíná Maruška na své začátky v brněnské Charitě a dodává: „A protože mám blízko k dětem, ale na práci s nemocnými dětmi jsem se necítila, tak se nakonec Domov svaté Markéty ukázal jako jasná volba.“
Práce s dětmi Marušku naplňovala a provázela od útlého mládí. Jako střední školu studovala pedagogické lyceum, na vysoké škole si ke studiu vybrala obor Učitelství pro 1. stupeň. „Nakonec jsem v souvislosti s dobrovolnictvím psala diplomovou práci o tom, jaký je pro žáky se sociálním znevýhodněním nástup do základní školy, s čímž mi opět hodně pomohli v Domově svaté Markéty, takže se to tak různě proplétalo, občas jsem využívala poznatky ze školy v DSM, občas naopak to, co jsem viděla v DSM, skvěle doplňovalo mé formování jakožto učitelky,“ vysvětluje Maruška. A proč si jako cílovou skupinu vybrala právě děti? „Děti jsou velice nadšené a dokážou vidět svět kolem sebe jako krásné místo, ale zároveň jsou to tvorečkové, kteří vám dokážou velice upřímně říct, co si myslí. U dětí je zároveň možné sledovat pokroky, posuny, a to je i důvod, proč s nimi chci pracovat, že jde vlastně velice rychle vidět, jak málo stačí k tomu, aby ty děti měly radost a učily se.“
V začátcích pomáhala v dětském koutku s programem, časem dostala prostor na vymýšlení vlastních aktivit. Začala tak s dětmi tvořit, hrála s nimi deskovky a za hezkého počasí s nimi trávila čas venku. Pro jiné děti běžné aktivity, ale ty z Domova sv. Markéty by se k nim mnohdy nedostaly. A jak vzpomíná na čas strávený s dětmi? Co ji nejvíce překvapilo? „Tím, že jsem studovala pedagogickou školu, jsem s nimi dělala i domácí úkoly a mohla jsem vidět specifika, která třeba této skupině dětí dělaly problémy. S dětmi se většinou pracovalo dobře, byť to občas bylo náročnější. Oproti třeba kroužkům nebo táborům, které jsem vedla, jsem tady měla každý týden trochu jinou skupinu dětí o různém počtu. V některých ohledech bylo třeba počítat, že třeba něčím strávíme více času, nebo bude třeba více dopomáhat. Na druhou stranu právě tady jsem se setkala s nejvděčnějšími dětmi, maminkami i kolegy, takže pro mě byly návštěvy v domově vždycky příjemné,“ říká s úsměvem.
Nejčastěji její volnočasové aktivity navštěvovaly děti od šesti do čtrnácti let. Práce s dětmi měla svá specifika, jak doplňuje Maruška: „Na jednu stranu jsem se tu setkávala s extrémními emocemi, kdy se děti byly schopné navzájem dost zhádat, ale po chvíli se zase zbožňovaly. Dál vlivem častého stěhování byly častěji patrné problémy ve škole, takže jsem viděla, že dětem dělají problémy věci, které by už měly ovládat. Nechci ale říct, že by to bylo vše jen špatné. Mnohdy bylo vidět, jak po menším povzbuzení děti dokázaly vytvářet úžasné věci, byly velice ochotné pomoct, dokázaly úžasným způsobem zlepšit den, v některých situacích se dokázaly i skvěle semknout a domluvit, bylo vidět silné přátelství mezi nimi, takové jakoby nepsané pouto ve stylu „jsme v tom spolu“, což třeba ve škole podle mě moc nezažívaly.“
Jak sama říká, její osobní život je neodmyslitelně spjat s Domovem sv. Markéty. „Vždycky to bude moje srdcovka a kdybych se nestěhovala, dělám tu dobrovolníka dál. Když jsem přemýšlela o tom, co mi bude z Brna nejvíce chybět, tak kromě mých blízkých to bude právě Domov svaté Markéty, protože má u mě takové zvláštní místo. Jednak proto, že jsem tu strávila takovou dobu, že jsem doslova od nástupu sem stihla maturitu, státnice i svatbu a stěhování, ale hlavně si myslím, že mi dobrovolnictví pomohlo si rozšířit obzory a fungovat více otevřeněji, což si myslím, že je zejména ve školství podstatné. Bylo to místo, kam jsem chodila i s tím, že si tu vyčistím hlavu od toho, co zrovna řeším tím, že se budu věnovat něčemu „nabíjejícímu“. Poznala jsem tu skvělé lidi, ať už zaměstnance nebo klienty a moc bych si přála, aby se jim dál vedlo stejně dobře, nebo ideálně ještě lépe než doteď,“ dodává na závěr.