Postní almužna se může stát příležitostí, jak obnovit činnost farních charit.

Jak naložit s Postní almužnou?

V postní době 2010 Diecézní charita Brno zahájila druhý ročník pastoračně – sociálního programu Postní almužna. Ve všech ostatních diecézích v naší zemi, kromě arcidiecéze olomoucké, probíhá ročník první. Jedná se o návrat k prastaré církevní praxi, kterou vyjadřují slova ravennského biskupa z 5. století sv. Petra Chryzologa: „Kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať je milosrdný.“ Jde o bravurní vyjádření vzájemného vztahu modlitby a sociální angažovanosti, který je jedním z podstatných prvků křesťanství. Opírá se o slova Ježíše Krista o posledním soudu (Mt 25, 31 – 46) a o jeho výrok „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi“. (Lk 6, 31) Ozvěnou a modifikací tohoto výroku jsou opět slova již citovaného ravennského biskupa: „Kdo chce najít Boží srdce otevřené, ať nezavírá svoje před tím, kdo jej prosí.“ Všechny tyto citace dokládají velice silný sociální náboj, který je v křesťanství přítomen.

Postní almužna se může stát jednou z cest, jak oživit smysl pro oběť a sebeodříkání v životě křesťanů, dát tomuto počínání pozitivní předznamenání, a tím takzvaně odliturgizovat postní dobu. Slovo almužna pochází z řeckého elemósyné, což znamená milosrdenství. Jde o nové uchopení starobylé tradice. Z tohoto důvodu se též otevírají nové možnosti jejího využítí. V zásadě se nabízejí dva způsoby: První je, že si Charita nechá všechny, nebo většinu, sestřádaných peněz na provoz svých zařízení. Druhý způsob v sobě zahrnuje možnost rozdělení finančních prostředků do farností, v nichž se vybraly, pod podmínkou, že farnosti tyto prostředky použijí k obnově či rozvoji vlastních sociálních aktivit.

Jedním z úkolů Charity je podporovat a rozvíjet dobročinnost uvnitř i vně církevního společenství. Charitě by se jistě vyplatilo poskytnout peníze z Postní almužny na obnovení práce farních charit. Zdá se, že doba spontánního nadšení, která byla charakteristická pro první polovinu  devadesátých let, je nenávratně pryč. Obnovení této důležité složky života církve vyžaduje nový impuls. Zdá se mi šťastné, že tento impuls je spojen s obnovením samotného obsahu postní doby.  Zřejmě se to ale neobejde bez spirituality oběti, jejíž nácvik máme možnost uskutečňovat právě v postní době. Ježíš sám na sobě nás učí tomuto principu, který je základním předpokladem rozvoje veškerého života na zemi: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (Jan 12, 24)

Pavel Hruban