Co je vlastně kvalita? Splníme-li standardy, co ještě chybí? Co je specifickým přínosem Charity, čím můžeme prostředí sociálních služeb v naší společnosti obohatit?

Kvalita nejsou jen standardy

Úsek služeb lidem s mentálním postižením bude letos pořádat konferenci  „Kvalita nejsou jen standardy“.  S přípravou témat a přednášejících nutně souvisí otázka: Co je vlastně kvalita? Splníme-li standardy, co ještě chybí? Co je specifickým přínosem Charity, čím můžeme prostředí sociálních služeb v naší společnosti obohatit?

Byl jsem přítomen v kavárně Anděl při jednání s jedním z jejích sponzorů. Seděl před námi se svou rodinou, vzor úspěšného člověka – podnikatele, manžela, otce. Po projednání pracovních věcí se na něj rozpačitě obrátila kolegyně s otázkou, spíše prosbou:  „Máme klientku, která píše básně. Vaším přítelem je známý malíř a humorista. Myslíte, že bychom jej s Vaší pomocí motivovali k ilustrování knihy básní naší klientky, kterou chceme s pomocí přátel vydat?“

Oslovený manažer se obrátil na obsluhující klientku: „To jste Vy? Opravdu byste toto chtěla?“ A klientka odvětila: „Ano. Aspoň by mi doma neříkali, že jsem nula.“

Setkal jsem se s manažerovýma očima, ve kterých bylo daleko víc, než „Ano“, které následně zaznělo z jeho úst.

Proč zmiňuji tento příběh? Splněním standardů kvality (což je samo o sobě velice těžké) naplňujeme zákon. Je však něco vyššího, než zákon, a to je láska. Láska je to, co nám nečiní klienta lhostejným poté, co jsme splnili předpisy služby. Láska nás vede k nasazení sebe sama, k překročení hranic,  a k ochotě riskovat. Láska je moc, která dává sílu tehdy, když si myslíme, že již nemůžeme. A hlavně, láska nás učí vnímat klienta jako bytost, a ne jen jako člověka, se kterým máme smlouvu.

Uvedený příběh ze života mne oslovil množstvím lásky, která v něm hraje velkou roli. Vedl mne k sebezpytování, kolik je ve mně lásky, a kolik ega, zákona a tvrdosti.  A jistě i k myšlenkám na kolegy a kolegyně, kteří poctivě a trpělivě slouží, i když jsou unaveni, nezaplaceni, provázeni osobními problémy, a o jejichž zápasech mnohdy vím. Vedl mne k poznání, jak velice je v naší práci potřebná láska, taková, o které mluví apoštol Pavel v 1. listu Korintským (13. kapitola).

Přiznám se, že ve vleku manažerského nazírání jsem nedoceňoval roli duchovních asistentů ve strukturách Charity. Malý příběh možná i emotivně zabarvený však vede k poznání, jak důležitá a namáhavá je trpělivá práce duchovních asistentů, kteří nám lásku přibližují a k lásce nás vedou. Kteří svou prací přidávají zákonné kvalitě naší profesionality to nejdůležitější, co kvalitu dělá kvalitou.

Klientka kavárny bude mít (věřím) knížku básní.

Pracovníci kavárny Anděl a její podporovatel  budou mít radost.

Duchovní asistenti snad povzbuzení z našich slov, jak moc je potřebujeme.

A já mám další téma do konference. Bude nakonec, protože je nejdůležitější.

Vladimír Hejtmánek