Příspěvek k Roku víry: Dělení katolíků na liberální, konzervativní a progresivní, které se v dnešní době stalo zvykem, nejenže neodpovídá křesťanské tradici, ale je dokonce matoucí.

       Svatý otec Benedikt XVI. stanovil na 11. říjen 2012 zahájení Roku víry. Tento Rok by měl být příležitostí zamyslet se nad obsahem naší víry i nad našim vztahem k němu. Námětů bude jistě spousta. Jeden takový bych Vám chtěl nyní nabídnout. Již delší dobu přemýšlím nad tím, zda dělení katolíků na konzervativní a liberální, se kterým se dnes všude běžně setkáváme, odpovídá realitě křesťanského učení a praxe nebo jde pouze o jednu z moderních konstrukcí, kterou se podařilo vpašovat do myšlení dnešních křesťanů.

       Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že toto dělení není správné, ba co víc, je dokonce nebezpečné. Dává totiž pocit jakési oprávněnosti nacházet se v pozici nesrovnalosti s naukou církve. Člověk, který má v nějakém bodě naukový problém, si může říci: „No co, v tomto bodě jsem zkrátka trochu liberálnější, vždyť zase tak o nic nejde.“ Jde, protože katolík je podle katolického učení ve svědomí vázán povinností být v souladu s učením církve (věroučná konstituce II. vatikánského koncilu Lumen Gentium, čl. 25). Pokud není, má se o to snažit, což může být klidně práce na celý život. Nesmí se však tohoto úsilí vzdát.

       Samotné pojmy konzervativní – liberální (nebo i progresivní) pokládám v církevním slovníku za diskutabilní. Byly totiž přeneseny z oblasti politiky do církevního prostředí, kde vytvářejí atmosféru polarizace a konkurence, což životu z víry rozhodně nesvědčí. Rovněž jejich význam není jednoznačný. Něco jiného mohou znamenat v naší euroamerické civilizaci a něco jiného třeba v Asii či Africe. Osobně se domnívám, že Matku Terezu z Kalkaty by žádný z hinduistických občanů Indie, kteří v této zemi tvoří většinu, neoznačil za konzervativní, jako to děláme my. Navíc si nejsem jistý, který katolík je vlastně ten správný. Konzervativní, liberální nebo progresivní? A nebo všichni? Nějak pro to nenacházím měřítko a celé to na mne působí spíše zmateně.

       Jaké by tedy mohlo být východisko? Dělení katolíků na konzervativní, liberální či progresivní podle mého názoru odporuje katolické tradici, i křesťanské tradici vůbec, a vnáší do církve pouze zmatek a nejistotu. Naopak církevní tradici odpovídá dvojice termínů pravověrný nebo nepravověrný. Dokonce se používají ve dvojím významu: pravověrný v nauce (ortodoxie) a pravověrný v životě (ortopraxe). Máme zde i vodítko k orientaci v tom, jestli někdo pravověrný je či není. Je to poslušnost a věrnost vůči učitelskému úřadu církve (magisteriu) reprezentovanému biskupským sborem v čele s biskupem římským. Myslím si, že bychom toto měřítko měli v církvi opět oživit. Hned bychom mnohé věci viděli ostřeji.

Mgr. Pavel Hruban