2. května 2025
Aktuality
Naše skvělá dobrovolnice Jitka z programu Dobré srdce domů už dva roky dochází za paní, která je kvůli vážným zdravotním komplikacím odkázána na invalidní vozík a kvůli sluchovému postižení je komunikace s ní obtížná. Přestože setkání někdy bývají náročná, Jitka v nich cítí hluboký smysl a učí se věcem, které ji obohacují i v běžném životě. Co jí dobrovolnictví dalo, jaké překonává výzvy a proč by ho doporučila každému? Přečtěte si její příběh.
Co pro mě znamená dobrovolnictví
Dobrovolnictví je pro mě smysluplná činnost s přesahem, do které jsem dozrála asi před dvěma lety. Cítila jsem potřebu se do nějaké takové aktivity zapojit, a tak jsem zapátrala na internetu. Oslovila jsem přes e-mail několik organizací, a protože Diecézní charita Brno zareagovala jako první, vybrala jsem si ji. Bylo mi při osobním setkání nabídnuto několik dobrovolnických aktivit, ze kterých jsem si vybrala program Dobré srdce domů a Cykloterapii.
Dobré srdce domů mě zaujalo individuálním přístupem, kdy se dobrovolník s vybraným klientem setkává jeden na jednoho. Cykloterapie mě zaujala tím, že to byl úplně nový projekt a zahrnoval pro mě nejen novou zkušenost s cyklorikšou, ale i pohyb, který miluji.
V projektu Dobré srdce domů jsem necelé dva roky a stále navštěvuji stejnou klientku. Při on-line konzultaci mi byly nabídnuty asi čtyři různé ženy, ze kterých jsem si vybrala, spolu s charitním týmem, paní, která je po amputaci nohy upoutaná na invalidní vozík a po několika mrtvicích neslyší. V tomto vztahu funguji převážně jako naslouchající osoba. Pokud chci něco sdělit nebo odpovědět na otázku klientky, tak k tomu potřebuji papír a tužku a velkým tiskacím písmem napíšu vzkaz. Přestože bývají někdy tato setkání náročná a klientka nežije v ideálních podmínkách, tak tam chodím ráda. Moje klientka je pro mě totiž velká učitelka. A v čem?
Učí mě hranicím. Její požadavky často překračují moje dobrovolnické kompetence, a tak hledám rovnováhu mezi pravidly a lidskostí. Učí mě soustředěnému naslouchání, soucitu a při psaní odpovědí zase rychlému uvědomění si podstaty plánované odpovědi. Psát mnoho slov je nepraktické a trvá příliš dlouho. Uvědomila jsem si při tom, jak v běžné komunikaci používáme mnoho zbytečných slov a mnohdy jimi vlastně ani nic neřekneme.
Klientka svoje životní příběhy často opakuje, přesto jim pokaždé věnuji stejnou pozornost. Mým posláním není něco hodnotit nebo posuzovat, ale být tam pro ni jako naslouchající lidská bytost. Tohle vše mě učí trpělivosti, osobním hranicím, nadhledu i vděčnosti za vše, co mám, co můžu, co prožívám. Klientku navštěvuji nepravidelně, tak jednou až dvakrát měsíčně. Domlouváme se skrze SMS. Jakákoliv komunikace je, kvůli jejímu sluchovému hendikepu, nefunkční. Nemůžeme si zavolat a ani ona sama si není schopna telefonicky vyřídit žádné osobní záležitosti. Je ve spoustě ohledech závislá na druhých a to ji velmi frustruje. Je plná bolesti a zahořklosti, přesto ji mám ráda. Vždycky se na mě těší a ptá se, kdy znovu přijdu. Tohle vše mi dává smysl, a proto ve svých návštěvách pokračuji.
Pokud by někdo zvažoval stát se dobrovolníkem, tak jednoznačně doporučuji. Diecézní charita Brno nabízí mnoho programů, ze kterých je možné vybírat. A troufám si tvrdit, že jakákoliv dobrovolnická aktivita může být pro každého přínosem. Jsme sociální bytosti, které touží po lásce, sdílení, naslouchání, lidskosti, po spolubytí. A kdyby se přece jen někdo necítil na kontakt s lidmi
(potencionálními klienty), tak Charita nabízí i pomoc na komunitní zahrádce Rybka. Dobrovolnická nabídka je pestrá.
Na závěr bych ještě chtěla poděkovat všem ženám, které v Charitě pracují a organizačně se podílejí na dobrovolnických aktivitách. Jejich přístup je velmi vstřícný, srdečný a podporující. Pravidelně se pro dobrovolníky pořádají supervize, kde je prostor sdílet a řešit vše, co dobrovolníky trápí nebo naopak těší. Během roku pak probíhají akce, kde se dobrovolníci mohou sejít a vzájemně se propojovat a poznávat. A ani na vzdělávání se v Charitě nezapomíná. Několikrát do roka se pořádají semináře na témata, která jsou buď vybrána samotnými dobrovolníky, anebo jsou jinak přínosná pro každého, kdo pracuje s lidmi. Jsem vděčná, že jsem součástí této komunity. Děkuji.