28. února 2023 Aktuality

Někdy stačí jen naslouchat a podporovat. Charita mi pomáhá něco dělat a pomáhat Ukrajincům

Touha pomáhat přivedla studentku Yulii do brněnské Charity. Po ruské invazi 24. února 2022 si nevěděla rady se svými myšlenkami, nechtěla nečinně čekat a přihlížet. Možnost zapojit se a nabídnout své jazykové znalosti v brněnské Charitě ji dala smysl. Možná to byl osud. Poté co ji dobrovolnická organizace Masarykovi univerzity požádala o pomoc s tlumočením na brněnském KACPU, neváhala ani minutu a šla tam. Jak sama vzpomíná, neví, jestli měla jít zrovna ke stánku Charity, ale stalo se. Dnes je za to ráda. Po prvních vyčerpávajících dnech na KACPU se stala součástí týmu centra Celsuz a na konci jara se k němu připojila jako pracovnice na telefonní lince.

Yuliia studuje druhým rok program Baltistika na Masarykově univerzitě. Touha po evropském vzdělání ji přivedla po absolvování bakalářského studia na Ukrajině do České republiky. Její hlavní motivací k úspěšnému ukončení studia je návrat zpět do vlasti. „Někdo bude muset zemi znovu vybudovat. Budou zapotřebí vysoce kvalifikovaní specialisté ve všech oblastech a já chci být jedním z nich,“ vysvětluje svoji motivaci mladá žena.

Zmatek a zděšení, tak popisuje první pocity po ruské invazi. Měla velký strach o rodinu i řadu přátel z celé Ukrajiny, které potkala díky svému studiu a dobrovolnictví. Nikdo nevěděl, co se stane. Některá města, odkud pocházejí její přátelé, jsou stále okupována.

Po začátku invaze si nevěděla si rady se svými myšlenkami a nechtěla nečinně čekat, tak se zapojila na brněnském KACPU. Na Výstavišti příchozím uprchlíkům pomáhala s registrací a jako tlumočnice. Na jaře začala následně pomáhat na telefonní lince, kdy se spolu se zaměstnanci Služeb pro cizince snažili najít bezplatné bydlení pro Ukrajince. Nyní pomáhá lidem s registrací prodloužení dočasné ochrany. Charita jí pomáhá něco dělat, cítit se užitečná a být tak oporou mnoha Ukrajincům.

A co považuje na své práci za nejdůležitější? „Mnoho lidí ve skutečnosti hledá někoho, kdo by jim naslouchal. Hodnota mojí práce je nejen v ní samotné, ale i v roli posluchače, která je nedílnou součástí. Ukrajinci vyprávějí, co zažili a já se je snažím ze všech sil podporovat, být lidská a mít pochopení. Naslouchat děsivým příběhům není ale jednoduché.“ 

Pomoc, kterou Česká republika její rodné zemi poskytuje, je velká a jak sama na závěr dodává, znamená mnoho.

Foto: Phillip Spalek