16. května 2023
Aktuality
Domov sv. Markéty pomáhá každoročně desítkám žen, které se ocitly v krizové životní situaci. „Jsou to matky s nejrůznějšími životními příběhy. Obracejí se na nás ve chvíli, kdy ztratily bydlení, ocitly se bez pomoci rodiny či blízkých, nebo jsou ohroženy jejich děti,“ říká Monika Žewucká, vedoucí azylového domu.
Jednou z klientek azylového domu byla také paní Alina se synem Andrijem. Po šesti letech manželství, ve kterém zažívala psychické a fyzické týrání, se Alina rozhodla situaci řešit a obrátila se na Domov sv. Markéty. Už nechtěla dál snášet ponižování a žít v podmínkách, které byly pro ni i jejího pětiletého syna nepřijatelné.
Opustit zařízený byt a vydat se do neznáma nebylo pro Alinu snadné; mimo jiné také proto, že je občankou Ukrajiny. Tam také před léty nechala vše, co vybudovala, když odešla za svým nastávajícím manželem do České republiky. Alina byla na Ukrajině učitelkou hudby. U nás se snažila vyřídit uznání svého vzdělání. Aby se uživila, pracovala jako uklízečka.
„Klientce jsme v Domově nabídli bezpečný prostor, ve kterém měla možnost se uklidnit a přemýšlet, jak a kam dál,“ popisuje Monika Žewucká, „Získala tak nejen jistotu dočasné střechy nad hlavou, kterou potřebovala ke své stabilizaci, ale také pomoc při řešení celé situace.“ Pracovníci Domova sv. Markéty podpořili Alinu při uskutečnění jejích plánů. Pomohli jí při navazování kontaktů s právními poradnami, při podávání žádostí o obecní byt nebo vyřizování příspěvku na kauci.
Alina se učila česky, docházela na sezení s psycholožkou, ve spolupráci s právničkou požádala o svěření syna do péče, stanovení výživného i o rozvod manželství. Společně se synem se v Domově zapojovala do podpůrných programů, díky kterým se malý Andrij brzy začal cítit v novém prostředí bezpečně. „Jsem vděčná za zázemí v Domově i za profesionální pomoc charitních pracovníků,“ vzpomíná Alina. „Podpořili mě v rozhodnutí bojovat o lepší život pro mě i mého syna.“
Za podpory pracovníků Domova sv. Markéty Alina nakonec dosáhla všeho, co si předsevzala. Našla klid pro sebe a pro výchovu syna, její manželství bylo rozvedeno. Podařilo se jí najít pronájem bytu, složit kauci. Díky své osobní aktivitě získala nakonec i obecní byt, ve kterém v současné době se synem žije. Andrij chodí v Brně do školy. „Příběh může znít trochu pohádkově,“ doplňuje na závěr Monika Žewucká, „je za ním však velký kus práce a odhodlání paní Aliny, které se podařilo za podpory naší služby překonat těžké životní období a postavit se na vlastní nohy.“