26. července 2022 Aktuality

O Jana se starala maminka. Když zemřela, skončil na ulici

Panu Janovi je přes 50 let, ale má intelekt desetiletého dítěte. Žil v bytě s maminkou. Po její smrti však skončil na ulici, kde ho postihly zdravotní potíže a hrozilo, že přijde o nohu. A ještě hůř. Byla zima, on se nemohl hýbat a nemohl sehnat útočiště. Pomohla až Charitní záchranná síť. Podobných případů řešil tamní koordinátor už desítky.

Pan Jan vyrůstal v ústavu, odkud si ho k sobě jako teenagera vzala jeho maminka. „Starala se o něj, ale poté, co zemřela, Jan nechápal zodpovědnost za placení nájmu, elektriky a podobně. Bohužel přišel o bydlení a na ulici se k problémům přidaly ještě zdravotní potíže. Naštěstí nás na něj upozornila pracovnice našeho denního centra,“ popisuje Janovo obtížné období Petr Matějec z Charitní záchranné sítě. Janovi hrozilo, že zmrzne na ulici anebo přijde o nohu. V nemocnici jej odmítli vzít, protože nebyl v ohrožení života a stačilo důkladně ošetřovat nohu doma. Jenže Jan domov neměl. Nemohl ani do azylového domu, protože mu noha prosakovala. Na domov pro seniory byl zase příliš samostatný. „Pak se nám podařilo umístit ho na naše humanitární lůžko a toto zázemí bylo stěžejní pro jeho záchranu. Každý druhý den bylo totiž třeba nohu převazovat, o což se postarali Medici na ulici. Pan Jan u nás přebývá už skoro 3 měsíce a společnými silami se nám daří nohu zachránit,“ pokračuje Petr Matějec.

Koordinátor Charitní záchranné sítě na Jana dohlíží nejen po zdravotní stránce. Muž je totiž zranitelný. Když si vybere důchod, za pár dní má jeho necelou půlku, protože peníze rozdá „dobrým kamarádům“. „A když jsem pátral na internetu, zda je u pana Jana vše v pořádku, zjistil jsem, že ho jednou někdo zapsal na týden jako jednatele firmy, což mohlo mít vážné důsledky,“ líčí Petr Matějec.

Kdo vám dneska pomůže? Lidi si řeknou. Může si za to sám

Je dopoledne a Jan si uvaří kávu a nají se. Dobře se vyspal. V posteli a pod střechou. „Dokonce jsem se ještě neprobral,“ usměje se. Jak říká, dnes bude poslouchat pana Matějce, pobude „doma“, a pak vyrazí ven. Chodí o berli, ale chodí. A přiznává, že potíže s nohou na ulici vždy přešel, ale vrátily se ještě horší. A pak už to nešlo. „V Charitě mně hrozně pomohli a za to jsem vděčný. Kdo vám dneska pomůže? Lidi vždycky řeknou: může si za to sám. Někdo je zvyklý na ulici, chodí opilý, fetuje. Já ale takové kraviny nedělám. Sice kouřím, ale hlavně se najím a koupím si oblečení, co potřebuju. Snažím se žít,“ prozrazuje o sobě pan Jan.

U Charitní záchranné sítě se cítí bezpečně. Nejsou tu jeho kamarádi. „A ani je nechci, podrazí vás. To u mě neexistuje,“ dodává muž. Občas zametá chodníky a vysypává koše. Dělá to rád. „Vždycky vzpomínám, jak to bylo v mládí. Tehdy jsem z toho neměl nic. Pracovat mě naučili v ústavě,“ vysvětluje. Janovi se podařilo odrazit ode dna a zatímco se dál zotavuje, Charita se mu snaží najít bydlení, zajistit ho do budoucna.