Úkolem pracovníků Charity je být pravdivými ve své službě potřebným. Tato služba má svůj zdroj v Boží lásce, která je darem. Proto je nutné ji chránit a opatrovat.

     Psát o pravdě pro mne znamená skutečnou výzvu. Když přemýšlím jak začít, napadají mě Ježíšova slova určená Pilátovi: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jan 18, 37) Je to odpověď na Pilátovu otázku, kterou v podstatě začíná Ježíšův výslech: „Čím ses provinil?“ (Jan 18, 35) Tato scéna nám navozuje myšlenku, že pravda nemusí být vždy pohodlná našemu okolí, ale častokrát ani nám samým. A nám samým nebývá pohodlná právě proto, že s ní mají problém lidé, s nimiž žijeme. Vyžaduje to častokrát pořádnou dávku osobní statečnosti, abychom dokázali neztratit tvář. Ale i zde platí Ježíšova slova, která řekl svým učedníkům, když jim vysvětloval jejich pozici mezi lidmi: „Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán.“ (Mt 10, 24 – 25)

     Na první pohled se může zdát, že rozměr pravdy se charitní práce moc netýká. V naší práci se hodně mluví o lásce. Je to jakýsi základ a motor charitativní služby. Vždyť slovo charita znamená v překladu dobročinnou lásku k bližním inspirovanou (vdechnutou) Bohem. Promýšlení pravdy bychom očekávali spíše od filozofie či teologie. Naší pozornosti by však nemělo ujít, že Svatý otec Benedikt XVI. napsal téměř před třemi lety sociální encykliku Pravdivá láska (Caritas in veritate), v níž se věnuje vztahu mezi láskou a pravdou. V této encyklice mimo jiné píše, že „láska bez pravdy upadá do sentimentality a stává se prázdnou skořápkou, kterou lze dle libosti naplnit čímkoli.“ (Caritas in veritate, čl. 3) Charita tedy má ve své činnosti obsažen jeden vznešený úkol: Chránit pravdivost své lásky, která je Božím darem, a z níž vyvěrá zdroj její služby. Odpovědnost za realizaci tohoto úkolu mají všichni, kdo se do služby Charity jakýmkoliv způsobem zapojují.  Podílí se totiž na jejím poslání, které přijala od Boha a svojí službou lidem vydávají svědectví o tom, jak vážně toto poslání berou.

     V Charitě tedy nejde o teorii, ale o praxi. Být pravdivým uvnitř i navenek – v názorech, postojích i konání – vyžaduje často značné úsilí. Člověka může přepadnout pocit, že na to sám ze sebe prostě nemá. Je to pravda. Pravda ale také je, že Ježíš Kristus, který je Pravda (Jan 14, 6), vstal z mrtvých a je připraven nám pomáhat v naší snaze o pravdivost ve všech oblastech našeho života, pokud o to budeme stát.

Mgr. Pavel Hruban