Rozhovor s vedoucí Chráněného bydlení sv. Michaela pro lidi s mentálním postižením a autismem Ludmilou Pavlišovou o její práci, ale také o tom, proč je důležitá sbirka Akce cihla.

Jak dlouho pracujete v Diecézní charitě Brno a proč jste se tak rozhodla?

Do chráněného bydlení mě pozval můj kamarád jako dobrovolnici. Vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat. Zpočátku jsem byla z jeho obyvatel trochu rozpačitá, ale postupně jsem si je velmi oblíbila. Dobrovolná služba mi přinášela mnoho neobvyklých, ale i krásných zážitků. Když jsem o několik let později hledala práci, v Chráněném bydlení bylo zrovna místo a nebylo o čem přemýšlet. Hledala jsem práci, která je smysluplná a odpovídá mému přesvědčení. Navíc přináší mnoho hezkých zážitků a je příležitostí k osobnímu růstu. Už tady pracuji 6 let, rok a půl jako vedoucí.

Co znamená pro Chráněné bydlení sbírka Akce Cihla, jak moc této služeb pomáhá?

V počátcích Akce Cihla pomáhala především stavět – domy určené pro bydlení lidí s mentálním postižením bylo třeba rekonstruovat. Podepsané cihly z Akce Cihla najdete třeba v obývacím pokoji v jednom z domů nebo v klubovně pro klienty, získané prostředky pomohly opravit 4 byty a jeden dům, kde nyní bydlí 31 lidí s mentálním postižením. V současné době je třeba zajistit především provoz služby, najít dostatek finančních prostředků na práci osobních asistentů. Jejich přítomnost je pro lidi s mentálním postižením stejně potřebná jako bydlení. Asistence umožňuje těmto lidem zapojit se do běžného života a společnosti, zvládat každodenní úkony, které jsou pro nás samozřejmostí.

Co Vás stále motivuje v profesním životě?

Sílu pro práci mi dává především vědomí poslání, které máme, a potom hlavně každodenní maličkosti: úsměv klienta, vůně jídla, která se line z některého bytu, pohled na naši nevidomou klientku, která jde s asistentem z nákupu a oba nesou tašky, nezištná práce mých kolegů.