1. prosince 2025
Tříkrálové články
Pan Martin neměl jednoduchý start do života, jeho biologická matka byla narkomanka, otec neznámý. Dětství tak prožil mezi dětským domovem a pěstouny. Když v osmnácti letech začal žít sám, rychle se dostal do dluhů a potíží. Neuměl pracovat s penězi, dluhy na sebe nenechaly čekat a krádeže mu tehdy připadaly jako jediné možné řešení jeho situace. Při jedné z nich byl chycen a následoval podmíněný trest. Později i 300 hodin obecně prospěšných prací.
Ve dvaceti letech už měl na bedrech víc, než většina dospělých za celý život. Dluh se vyšplhal přes 300 000 Kč, přidaly se zdravotní problémy se srdcem a ledvinami, cítil zodpovědnost za partnerku a její dvě děti. Strašila jej také povinnost dokončit obecně prospěšné práce, jinak by musel nastoupit do vězení. Psychicky byl na dně. Sám říkal: „Nevěděl jsem, jak z toho ven. Byl jsem rozhodnutý, že půjdu raději do kriminálu.“
Právě v této chvíli se na pracovníka Charitní záchranné sítě obrátil obecní úřad, kde měl Martin povinnost práce vykonávat. Zaměstnancům úřadu ho bylo líto a chtěli mu dopřát druhou šanci. Zaměstnanec Charity Martina zkontaktoval. První setkání proběhlo v parku. Martin se bál, aby ho s pracovníkem Charity nikdo neviděl. Byl vyčerpaný, hladový, bez naděje. Lidé z brněnské Charity mu nejen přinesli jídlo, ale hlavně věnovali svůj čas, trpělivost a bezpečný prostor, kde mohl mluvit. Získat jeho důvěru trvalo, ale podařilo se to.
Následovaly týdny pravidelných setkání přímo na místě, kde pracoval s křovinořezem. Strávili společně mnoho času. Hovořili o životě, o duchovních věcech, které jej zajímaly, o jeho budoucnosti, a o tom, kde vzít sílu a jestli má ještě nějakou šanci. Kromě psychické podpory mu pravidelně vozili potraviny a materiální pomoc, aby nemusel krást a aby měl sílu obecně prospěšné práce dokončit. Samozřejmou součástí podpory byly i dlouhé telefonní hovory, které mu pomáhaly zvláště v kritických chvílích jeho cesty. Společně si nastavili cíl. Dokončit obecně prospěšné práce. Ty představovaly „zasněžený vrchol“, do kterého jednou zabodne pomyslnou vlajku.
A ten den přišel. Po půl roce přišla SMS: „Vlajka zabodnuta.“ Bylo hotovo. Obecně prospěšné práce splněny. Vězení odvráceno. Dnes pan Martin žije s rodinou, pracuje, vydělává a postupně řeší své dluhy. Už stojí na vlastních nohách. Charita ho dál doprovází, aby na té cestě zůstal.
Charitní záchranná síť pomáhá lidem v akutní nouzi, pro které není žádná jiná dostupná pomoc - nemůže nebo neumí jim pomoci žádná existující sociální služba a propadávají tak systémem stávající sociální pomoci.
A právě tehdy může rozhodnout jediný rozhovor, jedno přijetí, jedna podaná ruka. Každý takový příběh stojí spoustu času, trpělivosti a lidskosti. A jen díky podpoře dárců může tato pomoc pokračovat dál.
Pokud chcete být u toho, kde se mění lidské životy, můžete podpořit Tříkrálovou sbírku online
