8. října 2026
Aktuality z Centra služeb pro lidi bez domova
Dne 10. října si připomínáme Světový den bezdomovectví. Den, který upozorňuje na životní situaci lidí bez bezpečného a stabilního domova. Bezdomovectví přitom nemá jednu podobu. A zdaleka ne každý člověk bez domova je na první pohled vidět.
Při příležitosti Světového dne bezdomovectví budou zaměstnanci Centra služeb pro lidi bez domova rozdávat svým klientům malé čokoládové srdce. Symbolické gesto má připomenout, že nejsou neviditelní, že nejsou přehlíženi a že je tu někdo, kdo jim naslouchá a nabízí podporu při řešení jejich situace.
Právě neviditelnost je s bezdomovectvím úzce spojená. Když se řekne člověk bez domova, mnozí si představí někoho, kdo spí na lavičce nebo na ulici. Skutečnost je ale mnohem pestřejší. Bez stabilního domova žijí také lidé přespávající u známých, v provizorních podmínkách, na ubytovnách nebo v nevyhovujícím bydlení. Někteří mají práci. Jiní se potýkají se zdravotními problémy, rozpadem vztahů, dluhy nebo ztrátou zaměstnání. Často se přidává několik problémů najednou.
Na ulici se člověk nemusí dostat ze dne na den
„Za všechno si mohou sami.“ „Kdyby chtěli, začnou pracovat.“ „Život na ulici jim vyhovuje.“
S podobnými předsudky se pracovníci brněnské Charity setkávají často. Realita, kterou poznávají při práci v ulicích Brna i v sociálních službách, je ale složitější. Ztráta domova může být výsledkem dlouhého řetězce událostí. Rozpadne se vztah, přijde nemoc nebo ztráta zaměstnání, začnou se hromadit dluhy a člověk postupně ztrácí zázemí i lidi, o které se mohl opřít. Čím déle pak žije bez stabilního bydlení, tím obtížnější může být návrat. Zvlášť náročná je situace lidí, kteří se vedle ztráty domova potýkají s vážným onemocněním, vyšším věkem nebo omezenou soběstačností. Někteří se dostávají do situace, kdy jejich potřeby nedokáže dostatečně pokrýt sociální ani zdravotní systém.
Každá situace potřebuje jiné řešení
Centrum služeb pro lidi bez domova Oblastní charity Brno nabízí několik forem pomoci, které reagují na různé potřeby lidí bez stabilního bydlení.
První kontakt často vzniká přímo v ulicích díky Terénní službě sv. Františka. Její pracovníci vyhledávají lidi bez přístřeší, nabízejí základní pomoc a pomáhají jim řešit například doklady, zdravotní péči, úřady, práci nebo bydlení. Na terénní práci mohou navázat další služby Centra. Denní centrum pro lidi bez domova nabízí možnost hygieny, jídlo, ošacení, odpočinek a sociální poradenství. Pokud člověk nemá kde strávit noc, může využít Noclehárnu pro lidi bez domova, která poskytuje bezpečné přespání a základní zázemí.
Dalším krokem může být Azylový dům pro lidi bez domova, kde muži i ženy získávají dočasné bydlení a podporu při řešení své situace a hledání navazujícího bydlení. Pomoc u nás najdou také matky s dětmi bez stabilního bydlení. Pro lidi v akutní nouzi, kteří z různých důvodů nemohou využít jinou dostupnou pomoc, je tu také Charitní záchranná síť.
Jednotlivé služby tak mohou člověka provázet od prvního kontaktu a zajištění základních potřeb až po řešení situace, která mu může pomoci vrátit do života větší stabilitu.
Příběh pana Leoše: od prvního kontaktu k bydlení
Jak může taková pomoc vypadat v praxi, ukazuje příběh pana Leoše. Když s ním pracovníci Terénní služby sv. Františka navázali kontakt, o pomoc zpočátku nestál. „Já si vše zařídím sám,“ říkal. Terénní služba mu proto nejprve zprostředkovávala pouze hygienické potřeby.
Později se ale na pracovníky obrátil s prosbou o pomoc při vyřizování invalidního důchodu. V té době bydlel v chatce bez elektřiny a tekoucí vody, navíc ve špatných hygienických podmínkách. S podporou terénních pracovníků si našel praktickou lékařku v Brně a podařilo se mu podat žádost o invalidní důchod. Později mu byl přiznán invalidní důchod třetího stupně a příslušná částka mu byla vyplacena také zpětně. Postupně se začaly měnit i další oblasti jeho života. Pan Leoš si našel bydlení v rodinném domku, začal spolupracovat s dluhovou poradnou a připravuje se na řešení své dluhové situace prostřednictvím oddlužení. Podařilo se mu také vyřídit průkaz ZTP, díky kterému nyní může častěji jezdit za svou rodinou.
Domov nejsou jen čtyři stěny
Mít domov znamená mít místo, kam se člověk může večer vrátit. Dveře, které za sebou může zavřít. Místo, kde může nechat svoje věci a ráno je zase najít. Kde se může vyspat bez obavy, že ho někdo vyžene. Kde může být nemocný, odpočívat nebo přemýšlet o tom, co bude zítra.
Stabilní bydlení přitom může být důležitým předpokladem pro řešení dalších problémů. Když člověk nemusí každý den řešit, kde bude spát a jak uspokojí své nejzákladnější potřeby, získává prostor věnovat se svému zdraví, práci, dluhům, vztahům nebo návratu k samostatnějšímu životu.
Cílem práce brněnské Charity proto není pouze pomoc v akutní nouzi. Pracovníci společně s klienty hledají možnosti, jak jejich situaci řešit dlouhodobě.
Všímejme si lidí, nejen bezdomovectví
Světový den bezdomovectví připomíná problém, který je kolem nás po celý rok. Zároveň je příležitostí podívat se za stereotypy, které lidi bez domova provázejí. Za člověkem sedícím na lavičce, spícím ve spacáku nebo přicházejícím do denního centra není jen označení „bezdomovec“. Je tam člověk se svým jménem, minulostí, vztahy, ztrátami, schopnostmi i plány do budoucna.
Člověk bez domova není člověkem bez příběhu. A ztráta domova nemusí znamenat ztrátu šance začít znovu. Čokoládové srdce je při letošním Světovém dni bezdomovectví jen malým symbolem. Nese ale důležité poselství: všímat si lidí, kteří se mohou snadno stát pro své okolí neviditelnými. Vidět především člověka, ne jeho životní situaci.
