U příležitosti Mezinárodního dne zdravotních sester jsme si povídaly o tom, co všechno tato profese obnáší, proč je v péči o seniory empatie stejně důležitá jako odbornost a co člověka drží v práci, která je krásná, ale často velmi náročná.

Rozhovor se několikrát přerušil. Telefon, dotazy kolegyň, provoz domova. Vlastně to samo o sobě ukázalo, jak vypadá běžný den vrchní sestry. Klidný rozhovor se tady snadno promění v řešení zdravotní dokumentace, objednávání vyšetření, vizitu nebo podporu kolegyň ve službě.

Zdravotnictví ji provázelo odmala. „Vždycky jsem věděla, že budu zdravotní sestra,“ vzpomíná Iva Kadaníková. S úsměvem dodává, že jako dítě při pohledu na krev dokonce omdlévala. Ani to ji ale od jejího přání neodradilo. Svoji profesní cestu začala v dětské ambulanci, kde strávila patnáct let a doplnila si také specializaci dětské sestry. Práce s dětmi jí byla blízká, a proto si práci v domově pro seniory dlouho vůbec nedokázala představit. První zkušenost s péčí o seniory ale postupně změnila její pohled.

Nejprve působila čtyři roky v domově pro seniory na Vysočině. Postupně zjistila, že i péče o seniory má svou hloubku, klid a smysl, který člověka dokáže oslovit. Když později našla nabídku práce v Domově pokojného stáří Kamenná, přihlásila se původně na pozici rehabilitační sestry. „Chtěla jsem ranní služby během týdne,“ popisuje. Postupně ale začala brát i další služby a nakonec ji kolegové přemluvili, aby přijala pozici vrchní sestry.

Začátky v nové roli nebyly jednoduché. Funkci vrchní sestry převzala v mimořádně náročném období covidu. „Když jsem začínala dělat vrchní sestru, přišel covid,“ říká. Do nové odpovědnosti vstupovala v situaci, kdy nebylo možné projít běžným zaučením ani plynulým předáním agendy. Řadu věcí si proto musela osvojit za pochodu, přímo v každodenním provozu. „Hodně věcí jsem se musela naučit sama od píky,“ dodává. Vedle běžného chodu domova bylo potřeba zvládat také restrikce, nejistotu a mimořádný tlak, který pandemie přinesla do sociálních i zdravotních služeb.

Dnes vede tým zdravotních sester a má na starosti odbornou zdravotní část péče o klienty. Její práce se zdaleka neodehrává jen na sesterně. Běžný pracovní den začíná brzy ráno. „Chodím na půl sedmou na předání služby,“ popisuje. Pak přichází řada povinností, které člověk zvenčí často vůbec nevidí.

Je potřeba zajistit odborná vyšetření, objednat klienty do ambulancí, domluvit sanitky, komunikovat s lékaři, řešit akutní stavy, podporovat sestry ve službě, připravovat rozpis služeb, vést dokumentaci a vykazovat péči zdravotním pojišťovnám. „Někdy je objednat klienta na odborné vyšetření nadlidský výkon,“ říká otevřeně. Klienti domova jsou často senioři s více zdravotními potížemi, a proto je potřeba koordinovat péči s různými odborníky. Do domova pravidelně dochází praktická lékařka, podle potřeby také další specialisté. Jednou týdně probíhá vizita. Kromě toho je potřeba reagovat na každodenní situace, které se nedají vždy naplánovat.

Dopoledne bývají v domově velmi živá. Běžná administrativa se průběžně prolíná s nečekanými situacemi, provozem domova i potřebami klientů. I proto si jeden den v týdnu nechává delší, aby měla v klidnějším odpoledni prostor soustředit se na práci, kterou během běžného provozu není možné uspěchat.

Práce zdravotních sester v Domově pokojného stáří Kamenná zahrnuje podávání léků, aplikaci inzulinu, převazy, péči o rány a další zdravotní úkony. Přesto Iva Kadaníková zdůrazňuje, že odbornost je jen jedna část této profese. „Tady je opravdu důležitá empatie.“

Součástí každodenní péče jsou také klienti žijící s demencí, Alzheimerovou chorobou nebo Parkinsonovou chorobou. Právě u nich je kromě zdravotní péče důležitá také trpělivost, klid a citlivý přístup. Někteří klienti se ve vzpomínkách vracejí do dětství, mluví o rodičích nebo o domově. Péče o ně proto vyžaduje nejen profesní znalosti, ale i schopnost vnímat člověka v jeho křehkosti a s respektem k jeho životnímu příběhu. 

Na otázku, co jí po letech práce dává největší pocit smyslu, odpovídá bez dlouhého přemýšlení. Spokojení klienti. „Když vidím, že jsou klienti spokojení, že se zapojí do aktivit, je to hezké.“ V domově probíhají pravidelné aktivity, přicházejí terapeutky, děti ze školek a škol až po hudební programy. Někteří klienti zpívají, jiní se zapojí podle svých možností. Nálady se samozřejmě střídají, ale právě tyto chvíle podle ní ukazují, že péče má smysl.

Jedním z nejsilnějších momentů rozhovoru je skutečnost, že  do Brna dojíždí z Vysočiny. Cesta jí trvá téměř dvě hodiny. Přesto tuto práci dělá už třináct let. „Mně se tady líbí. Prostředí, spolupracovníci, energie místa.“ 
Blízko spolupracuje s vedoucí domova, sociální pracovnicí, účetní i dalšími kolegy. Právě lidé kolem ní jsou jedním z důvodů, proč v Domově pokojného stáří Kamenná zůstává už tolik let.

Do důchodu jí zbývají dva roky. Přesto z jejího vyprávění není cítit únava člověka, který jen čeká na konec pracovní dráhy. Spíš klid, nadhled a profesní jistota, kterou přinášejí roky zkušeností.

Děkujeme za otevřenost, čas a možnost nahlédnout do práce, která se nedá uspěchat. Do práce, v níž se každý den propojuje zdravotní péče, odpovědnost, zkušenost i obyčejná lidská pozornost.