20. května 2022
Aktuality
Karel Weishäupel nastoupil do Effety denního stacionáře v roce 1999 jako vychovatel. V té době se v Česku přicházelo na to, co vše obnáší autismus a upevňovaly se základy profese pracovníků v sociálních službách, kteří jsou oporou lidem s mentálním postižením. Karel Weishäupel s Effetou strávil krásných jednadvacet let a postupně se stal jejím vedoucím. Jak léta s touto službou a jejími klienty prožil?
Na přelomu tisíciletí
„Když jsem nastoupil do Effety, měl jsem za sebou pedagogické vzdělání a práci sanitáře. O tom, jak se starat o lidi s postižením či poruchou autistického spektra, jsem měl jen teoretické znalosti,“ vzpomíná Karel W. Ve stacionáři začal pomáhat jako vychovatel, později se z něj stal podle nového profesního názvosloví osobní asistent. „V Effetě tehdy působilo několik maminek dětí s postižením či autismem a od nich jsem získal skvělou průpravu,“ dodává.
Effetu tvořily dvě budovy. V Holzově ulici sídlilo vedení a byly zde dílny a do Strnadovy ulice přicházeli denně klienti s mentálním postižením, aby se věnovali nejrůznějším aktivitám. Rozvíjeli se, upevňovali získané dovednosti, přátelili se, ale také vyráželi na výlety. V té době mezi nimi byly i jedenáctileté děti (ve stacionáři probíhala dokonce i výuka), ty pak v Effetě postupně dospívaly a někteří tito lidé ji navštěvují dodnes.
Effeta se také začala specializovat na poskytování služeb dětem s poruchou autistického spektra. V této oblasti se stala jedním z průkopníků v Česku.
„V té době se o autismu teprve začalo mluvit, snažili jsme se hledat zdroje. Tým Effety se vzdělával a z našich pracovníků se stali experti. Spousta dnešních odborníků začínala právě v Effetě,“ pokračuje Karel Weishäupel. Hledal vlastní cestu, chtěl se odlišit od soudobé praxe v ústavech sociálních služeb, která byla nevyhovující. Zaměstnanci vyráželi za zkušeností do zahraničí, například Německa, Rakouska, Dánska.
Lidé kolem stacionáře vytvořili velkou rodinu, široké společenství lidí s postižením, jejich rodičů, zaměstnanců, dobrovolníků a přátel.
Po 21 letech
„Za ta léta jsem se naučil trpělivosti a to, že u klientů nemám na nic tlačit. Snažil jsem se jim naslouchat a být jejich kamarád,“ popisuje Karel Weishäupel, jak se postupně měnil. Vždy si považoval, že ve stacionáři panovala rodinná atmosféra. Klienti tam zůstávali, a tak bylo později třeba vyřešit i technické zázemí. Tehdy se podařilo týmy a zázemí ze dvou budov stmelit do jediné, a to ve Strnadově ulici. Karel sehrával zcela jinou roli, stal se vedoucím denního stacionáře.
Jak klienti stárli, bylo třeba obměnit i jejich aktivity. „Třeba dřevařskou dílnu nahradila taneční terapie, chodili jsme často do města a snažili se klientům sehnat i chráněné zaměstnání, což se nám u pár z nich podařilo. Vytvořili jsme Effetu takovou, aby se v ní klienti cítili bezpečně,“ říká Karel Weishäupel.
Společná cesta Karla a Effety skončila v roce 2020. I on se zasloužil o to, že je z Effety denní stacionář, který nabízí mnoho terapeutických činností (práce s keramikou, se dřevem, pletení košíků, výroba šperků, malování obrazů, malování na hedvábí) a nejrůznější fakultativní služby (plavání, masáže, canisterapie, hipoterapie, besedy, zájmové kroužky, návštěvy galerií, svozovou službu klientů). Uživatelé se účastní příležitostných prodejních akcí a výstav. V červnu tradičně pořádají Zahradní párty, na kterou zvou i další hosty – rodinu, přátele, sousedy…
„Effeta mi hodně přirostla k srdci. Odcházel jsem s radostí, že se podařil kus práce a rád se tam vracím,“ usmívá se Karel Weishäupel.